Delší pozastavení

3. října 2012 v 17:19 | An.~ |  Diary
Vím, že je to pozdě psát tu tak po dlouhé době, ale je to má jediná volná chvíle, tak ji využiju k tomu, abych vám oznámila, že to tu na nějakou dobu balím. Nebaví mě to tu zkrátka, raději se učím nebo pařím s kámoškama. Neberte to zle, ale já nechci patřit mezi zoufalce, kterým jsem původně byla taky.
Ano, obejdu se chvíli bez toho. Musím se učit do školy, je toho vážně kotel a já bych to s blogem nestíhala.
Jednoznačně vám chci říct, abyste si mě nemazali, někdy příštím rokem se sem ukážu a znovu to tu rozjedu. Je to pech, ale co se dá dělat. Zatím se tu mějte BROUČÍNCI a kalte co nejvíc to jde. Věřte mi, i se školou to lze dokonale kombinovat. Báj, báj.
 

„Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“

22. září 2012 v 13:10 | An.~ |  Diary
AMIGOS..Tak nějak po delší době jsem se odhodlala napsat nějaký kratší článek, který by vám stručně popsal, jak se posledních pár dní mám.
Škola je zatím docela v pohodě. Začíná se pořádně zkoušet, psát písemky a taky dlouhé zápisy. Nevadí mi to, člověk si zvykne. Gympl každého donutí se vzdělávat. Právě proto se ze všeho nechávám vyzkoušet hned na začátku, abych se nemusela ''šrotit'' na každý den do nějakého předmětu. Je to moje metoda a je úžasná. Pak máš 1/2 roku pokoj se zkoušením.
Co se týče burzy, tak moc dobře nešla. Koupila jsem si jen čítanku za kilo se spolusedící napůl. Prodala jsem jen tři, tak nevím, co budu dělat s tím zbytkem. Zkusím to příští rok.
Taky vám češtináři neustále připomínají maturitu? Nám teda ano a už mně to leze na nervy. Je to sice až za dva roky, ale mi jsme jí na konci roku požádali, aby o ní tolik nemluvila, tak slíbila, že už se o ní nebude zmiňovat.
Od začátku týdne mě v jednom kuse trápí kašel. Nevím, co bych si ještě dala, aby mě pořád nedráždil. Hrůza, hrůza.
Ve středu jdu k doktorce znovu s tím zahnisaným nehtem a jestli mě s tím opět nechá jet do VK to odříznout, tak budu na 3 týdny omluvená z TV. Stejně mám kvůli kyčlím omluvené cvičení (běhání, skákání, dlouhé pochody), takže o podzimu nedělám vůbec nic, když se chodí jenom běhat. Horší to bude v zimě, kdy bde hrazda, míčové hry a samé takové.
Taky máte rády punčochové kalhoty? Já je úplně zbožnuju. Hodlám je nosit celý podzim a zimu místo riflí, protože je v nich obsažená látka, na kterou jsem nejspíš alergická.
A co vy? Taky se celé dny učíte nebo to jen tak flákáte a učíte jen aby se neřeklo ?!

 



Tetin pobyt v ČR a nedělní výšlap na Královec.

9. září 2012 v 22:06 | An.~ |  Diary
Nejspíš jste si všimli, že posledních pár dní jsem jaksi nepřítomná, ale já za to rozhodně nemůžu. Jsem studentka 2. ročníku gymnázia a jako každá se nechci odlišovat od ostatních a dosáhnout dobrých výsledků. To ale nepůjde, když se nebudu učit, takže... Proto tedy oznamuji, že se tu objevím pouze o víkendu a to nevím jestli vůbec. Zatím se to učení tak nehromadí, ale čím dál víc se to bude zhoršovat. Pomalu si začínám zvykat. Ve čtvrtek nám učitelka zeměpisu řekla, že v úterý píšeme test z Afriky. A to byla naše první hodina s ní. Tak jako stihnout 8 stránek sešitu A4, když jsem měla celý víkend nabitý? No hrůza, naštěstí už jenom 3 stránky. V pátek jsem se to šrotila jak blbá.
Co se týče naší tetičky, v pátek jsme s ní já a mamka šli na Hiking. Po hodinovém šlapání, které bylo pro mě naprosto ostrašující, jsem zjistila, že teta má tohle cvičení úplně v malíku. Ona se v té Americe totiž věnuje sportu. Ale co se týče pití, s tím za každou cenu nemá problém. Jakmile jsme z tama přišli domů, hodili jsme sprchu a nastoupili na Scrabble. Pokud nevíte, co to je, tak bych to mohla srovnat s Kris Kros. To bylo spousta nových slov. A taky hodně neslušných, které z mamky a tety po 0,7l vína vypadly. Ale sranda jak prase, to se nezapře. S tetou se nikdo nenudí. Například jsem se dozvěděla, že kůň žhá a on přitom ržá. No nevadí.
Dneska byla aktion č. 2. A to ranní výšlap na Královec. Den předtím jsme k nim jeli na návštěvu. Oficiálně jsme byli pozváni na opékání. Já a ségra jsme to měli spojené s přespáním. Přijeli jsme tam, oheň už se rozkládal, bratránek hledal někoho dalšího, kdo by si s ním vyjel na kole. Na druhý den měl závody, tak si chtěl udělat projížďku. Po ruce jsem byla já, jenže nejsem nijak zvlášť dobrý cyklista, jela místo mě mamka a teta. No, prý to byla docela štreka, samé kopce, ale Pavel je ohleduplný, rád soucítí se slabšími jedinci. Dojeli zhruba do hodiny a na jediné mamce bylo znát vyčerpání :D. Další věc, která mě činila šťastnou, byli maličcí králičci, bylo jich 10 a každý byl jinak barevný.
Co vám budu vyprávět, no. Celý večer se docela slušně pilo, taky jedlo, hrál se volleyball a také elektrické šipky. Večer jsme dali hru Activity 2. na dvojice, já byla se strýcem. Doteď si pamatuji, jak strýc pantomimicky předváděl kytaristu a kočárek. A nebo teta abstinenta. Radši škoda mluvit. Pak jsme si každý za sebe dali Scrabble, který byl taky velice zajímavý.
Ráno jsme vyrazili po deváté hodině, mamka s taťků si tam vyjeli na kolech. Vzal se i pes a samozřejmě nesměla chybět ani ,,domácí medicína'', kterou jsme se na každé zastávce tankovali. Spíš teta a strýc, já měla hodně učení a moc bych se teda nenaučila. Pes se dvakrát vykoupal v bahně, jak prase vypadal. Cestou jsem sbírala lesní plody a taky žaludy, které si Natálka přála. Zanedlouho jsme byli na místě (Královec- restaurace). Zavolala jsem taťkovi, kde právě jsou, abychom věděli, jestli máme jít na rozhlednu, která byla odtamtud tak 2 km. Tak jsme se tam vydali, rozhledna měla zhruba 80 schodů po 7mi patrech. A výška? Excelentní, skvostná, opravdu stálo za to vyjít si to strmé schodiště. Na cestě zpátky jsme se s nima střetli v místě schůzky. Objednali jsme si jídlo, čišník byl hodně nepřístupný a já jsem na jídlo čekala víc než 30 minut. Všichni už měli dojezené a já teprve začínala. Na cestě zpátky jsme šli přes les, uviděli jsme tam 2 velké kusy dřeva a jelikož mají naši výročí, byl to jako dárek na zimní rozkládku do krbu. Kousek od toho byla louka a uprostřed tak 20 býků a krav. Nenápadně a se strachem jsme přes louku přešli, když v tom se za náma rozběhli. Naštěstí šli proti nám jiní lidé, takže to nebylo špatné. To ještě nebylo vše. Strýc trval na tom, abysme jeli na zmrzlinu. Pozval nás, což jsem v žádném případě neměla v plánu, ale jsem za to ráda. Společně s klackama nás děda dovezl domů. Bylo to fajn, nemuseli jsme jet autobusem. Celé ty dva dny jsem prožila labužně, někdy v týdnu k nám půjde teta znovu spát takže žůžo2. Moc se těším už teď.

Kam dál